Proč se s tou knížkou válíš po zemi? aneb Kde by děti měly číst?

V téhle chvíli nebudu řešit vhodnost místa vzhledem k možnému zničení knížky. Teď to není důležité.

Odpovědí může být důvod.

Důvod, který vedl v tom okamžiku ke čtení.

Je to tedy třeba domácí úkol. Je to čtení, které by mělo zlepšit nějakou čtenářskou dovednost. Čtení, které je učením, nácvikem, prací. Chvíle, kdy dítě čte nahlas a dospělák ho kontroluje. S něčím dítěti radí nebo opravuje jeho chyby.

Radí dítěti, jak přečíst třeba dvojhlásku ou, au. Já ve škole říkám, že je to jako na houpačce, zhoupne se, čte se dohromady, slyším to dohromady. Není to tedy „ko-upí nebo a-uto,“ ale zhoupnu se a čtu „koupí a auto.“ Dospělák opravuje chyby nebo v lepším případě nenechá chybu udělat. Z toho vyplývá, že by dospělák měl být někde blízko malého čtenáře. Samozřejmě nejvýhodnější by bylo, kdyby rodič byl hned vedle dítěte tak, aby viděl do čteného textu. Aby si našel chvíli, kdy nic není potřeba a věnoval se jen čtení.

Pokud to z nějakého důvodu není možné, je důležité sledovat text a reagovat v případě gramatického nesmyslu. Například když dítě čte větu: „Jana má nové zelená šaty,“ je třeba dítě zastavit. Třeba sdělením: „To zní nějak divně, není to v knížce napsané jinak?“ Nemusím takto přečtenou větu označovat za hloupost a dávat najevo, že dítě to nezvládá, nemusím se zlobit, jen se domáhám opravy.

Také je třeba hlídat logické nedostatky. Například ve větě: „Jana trápí ve škole pět hodin.“ Zase čtení zastavím a žádám opravu.

Můžu se zeptat, jak obě věty žáček chápe, jaký je mezi nimi rozdíl.

Jak se dá s textem dále pracovat popíšu v některém dalším článku o zlepšování čtenářských dovedností.

Velkou výhodou je, když u takového čtení nejsou sourozenci a může být v místnosti klid. Ticho je pro začínajícího čtenáře důležité z důvodu soustředění. Pokud je neustále vyrušováno hlukem, mluvením nebo dotazy sourozenců, jeho soustředěnost klesá obrovskou rychlostí. Je více unavitelné, může být nervozní a dělat chyby, které by v klidném prostředí nedělal. Samozřejmostí je vypnutá televize, radio. Nezapomeňte ztišit telefon. Je nepříjemné, když rušíte soustředění čtenáře vyřizováním hovoru. Dítě to může vnímat tak, že vám na jeho čtení nezáleží.

Někdy dotaz rodičů směřuje k tomu, zda by mělo dítě při čtení sedět. Doporučuje se, aby sedělo na svém pracovním místě na židli. Mám ale dobré zkušenosti i s dospěláckou židlí v kuchyni, když maminka vaří večeři. Pokročilejší čtenář může klidně ležet v posteli a předčítat tatínkovi. Výborné je, když se s tatínkem ve čtení střídají. Fungovat může i ležení na koberci nebo polehávání v dědečkově křesle.

V té chvíli nečte proto, aby čtení nacvičovalo. Má chuť číst, těší se, že se čtením pobaví. Těší se, že se znovu ponoří do nějakého příběhu. Že zjistí, jak pokračuje pohádka, kterou začalo číst včera. Může se těšit, že si přečte něco o rybách, protože je vášnivý rybář. Při takovém čtení malý čtenář získává čtenářský prožitek. Souvisí s emocemi dítěte. Dítě je v té chvíli spokojené, šťastné, zvědavé nebo třeba napnuté.

Takové čtení trvá nepřetržitě delší dobu. Nikdo dítě neopravuje. Nikdo by ho neměl rušit. Nedáváme mu žádné pokyny ani dotazy. Může být kdekoli v bytě. Může být tam, kde je mu to příjemné, kde se dobře cítí.

Děti ve škole při čtenářských dílnách mají rády, když si zalezou pod lavice nebo se povalují na koberci v knihovně. Boj bývá o sedací vak. Může sedět i ležet, podle chuti. Vzpomeňte, jak si čtete vy. Kávička? Lehátko na terase? Měkká deka, čaj a zákusek? Vše je povoleno i pro děti.

V obou případech je důležitá ještě jedna věc. Tou jsou otázky k textu. Je dobré malému čtenáři položit otázku: „O čem ses dočetl?“ „O čem to bylo?“ „Jaké zvířátko vystupovalo v příběhu?“
Pokud umí odpovědět, právě se posunul ve čtenářských dovednostech na další úroveň.

Takže není ani tak důležité kde, na jakém místě malý čtenář čte, ale co čtením získá. Získal nové informace nebo prožitek? Dozvěděl se, že kapr dokáže rozlousknout ořech? /to je nedávná novinka od čtenáře rybáře z mé třídy, jak jsem nakoupila, tak pro tuto chvíli prodávám/ Strávil krásné chvíle s knížkou společně s rodičem nebo sourozencem? Povídala si nad knihou celá rodina?

Pak je všechno v pořádku a váš malý čtenář se stává ostříleným čtenářem.