Pomoc! Zase ty třídní schůzky!

Podle zákona schválnosti bývají v odpoledni, které má nejkrásnější počasí z celého měsíce. Ani se mi na ně nechce čekat. A šaty a boty na podpatku? Nejradši mám tenisky.

Pečlivé maminky vídám pokaždé, maminky slušně vychované taky. Ty první chodí hlavně se zájmem o své dítě. Chodí včas, mívají poznámkový blok nebo zapisují informace podrobně do telefonu. Nehlučí, dávají pozor a mívají v průběhu třídní schůzky několik dotazů. Jak to s dětmi probíráme? Jak můžou dětem práci ulehčit? Opravdu to sčítání mají zvládnout bez prstů? Není jim na plovárně zima? Je třeba být na pozoru, i když dotazy nejsou míněny zákeřně, vymyslet rychle odpověď přijatelnou pro všechny prozkouší moje mozkové závity.

Těm druhým se ani tak moc nechce, ale přijdou, protože ví, že já tam sedím a čekám. Tak abych ve třídě nebyla sama. Když se na něco party v lavicích zeptám, jsou to právě maminky slušňačky, které mi odpoví. Dostat z rodičů odpověď bývá totiž náročnější než dostat ji z jejich potomků. Je třeba schválit příspěvek na SRPDŠ. /znáte asi všichni, bývalo to SRPŠ dnes písmeno navíc značí, že je to i přítel Dětí/ Takže můžeme ten příspěvek schválit? Ticho. Je někdo proti? Ticho. Takže napíšeme, že jsme ho schválili? Ticho. Tak píšu, že je schválený. Aspoň zakývejte hlavou. Úsměv. Kývání. Schváleno.

Některá maminka přijde, protože ji požádám. Je třeba si popovídat o chování o přestávkách nebo prospěchu. Těch bývá nejmíň, protože tyto problémy řešíme průběžně.

Některé nechodí nikdy a já je ani nesháním, protože dítko si vede ve všech ohledech dobře. Pravda, viděla bych je ráda, často o nich děti vyprávějí, ale taky vím, že mají moc práce a z té je zrovna nepustí.

Jiné nechodí nikdy a do školy je nedostanu ani párem volů. Ale to je na jinou slohovou práci.

Občas se ve dveřích objeví tatínek. Živočich na třídních schůzkách výjimečný. Tatínek pátrač je zvláštním druhem. Pokud prohlásí, že ho poslala žena a já po krátkém rozhovoru zjistím, že do mé třídy patří, je to v pohodě. Když zjistím, že patří jinam a ví kam, odešlu ho do správných dveří. Ty on samozřejmě nemůže najít, tak ho doprovodím. Občas po pár větách zjistím, že tedy asi holka chodí do třetí, jééje to to utíká, ale jaké písmeno? Třetí A? No, možná i B. Jméno paní učitelky? No, asi na M. Takový krátký. Víte, on tu má tři děti a kdo si to má pamatovat, je teprve březen, že? A děti máme my paní učitelky stejné od první do páté třídy. Vedeme si je celých pět let. Prostě, má toho moc. Tak zjistíme, že holka už je ve čtvrté, učitelka je na D. Doprovodit ho už nemám sílu, snad se nikde neztratí. Kdyžtak ho zítra ráno vypustí školník.

Zcela vzácně se objeví otec. Mívá kšiltovku vraženou do čela, ruce v kapsách, často žvýká a v uchu má přirostlé sluchátko od telefonu. Ten ví přesně, že v mojí třídě je správně. Všechno si zjistil, všechno naplánoval, vyčlenil si na schůzku celých 10 minut. Pokud je schůzka od pěti, přichvátá ke katedře za pět minut pět a žádá konzultaci, protože on nemá čas po schůzce. Musí odejít, musí vydělávat. Taková je doba. Když nekonzultuji s tím, že není čas, cítí se dotčen.

Oblíbený bývá taťka vtipálek. Vstupuje do třídy s noblesou šviháka lázeňského s vtipným bonmotem. Komentuje vyprávění o příhodách ve třídě. Ve vtipných příbězích poznává svojí Berušku nebo Broučka. Jsou přeci po něm. Ke všemu mají komentář. Pusu nezavřou.

Opakem rodiče vtipálka je rodič drsňák. Je jedno, jestli je to on nebo ona. Přijdou s notýskem, teď v době moderní s mobilem, do kterého zapisují veškerá provinění svých ratolestí. Desátého září neměl notýsek, dvacátého října neuměl básničku. Prospěch? Nevychází samé jedničky? Jak si může dítě známku zlepšit? Že je teprve březen? Není to pravda, času na opravu není dost. Chování? Já už ho /jí/ srovnám. Ách jo, myslím si já.

Zajímavostí jsou rodičové povídací. Vzniknou vzápětí po oficiálním ukončení třídní schůzky. A ještě zajímavější je, že se proměňují ze všech výše uvedených bytostí. Zůstanou ve třídě, vyptávají se, v klidu diskutují, vyprávějí. Vzniká zvláštní společenství přátel Berušek a Broučků. Rodí se nápady na spolupráci. Vznikají přísliby dodávek materiálu na tvoření nebo tašek plných časopisů pro čtenářské dílny. Padají pozvání na návštěvu pro celou třídu u skvělých rodičů nebo tipy na nějaký zajímavý výlet.

A už mi ani není líto nejkrásnějšího počasí. A na těch botách s podpatky se mi kráčí tak nějak spoko a veseleji.

Monika Hoštičková
Miluju práci s dětmi. Jsem učitelkou a díky dlouholetým zkušenostem pomáhám rodičům provést jejich dítě prvním stupněm základní školy v klidu a s nadhledem tak, aby se všichni cítili spokojení. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.