Jak děti zvládnou to, co se ještě ve škole neučily

Dnes jsme měli hodinu slohu.

Učím v druhé třídě. Asi si všichni vzpomínáte, že se slohem to ve škole zas taková legrace nebyla.

Popravdě mne sloh vždycky bavil a dokonce byl mými učitelkami oceňován. Ale učit ho tak, aby děti bavil není nic jednoduchého. Kolegyně si často postesknou, že žáci nedají dohromady kloudnou a smysluplnou větu. Že děti neznají význam slov. Že se neumějí vyjádřit.

Třída, kterou mám teď mi v tomto ohledu úplně vyráží dech.

Vedeme sáhodlouhé diskuze a předkládají mi takové argumenty, že mám občas fofr jim stačit. Zkuste si to někdy sami, nemůžete totiž mluvit jako dospěláci, všechno musíte přeložit do dětské řeči a doplnit nějakým vhodným, dětem srozumitelným příkladem. Ale zpět k dnešku.

V naší škole děti z prvního stupně vydávají svůj časopis. Březnové téma je Můj koníček. A pak přišel ten nápad. Zadám to jako samostatnou práci. Vždyť to neumí, našeptávala moje rozumná část. No a? Nevadí. Zkusíme. Uvidíme.

A už vyprávím, jak je třeba napsat příspěvek do časopisu.

Možná zrovna ten váš budou chtít vytisknout, tedy samozřejmě, pokud jim k tomu dáte souhlas. Možná vyberou jiný. Můžete zkusit psát o koníčku básničku. Nebo příběh. Nebo jen krátkou zprávičku. Promyslete si, co vás opravdu baví, co děláte rádi. Jak jste svůj koníček objevili, jak dlouho se mu věnujete, proč vás to baví. Věnujete se mu sami? Nebo s kamarády? Věnujete se mu doma nebo chodíte někam na kroužek? Podívej se na hodiny, na osmičce byste měli mít svojí práci hotovou. Tak a je to.

Čekám co bude. Budou se bát?

Prohlížím si obličeje svých svěřenců. Po strachu v nich není ani stopy. Pozoruju soustředění, pak záblesk poznání a už se ty malé ručky rozbíhají po papíru. Občas se někdo zeptá na měkké nebo tvrdé i, občas někdo potřebuje vědět, jak se píše cizí slovo nebo jestli se píší slova dohromady nebo zvlášť. To nám totiž pořád nějak dělá starost. Na osmičce je hotovo.

Většinou nechávám děti, aby svoje práce prezentovaly před spolužáky. Tedy pokud chtějí. A ony chtějí často. Dneska ale práce sbírám a čtu je až doma.

Pocity? Jsou jedna lepší než druhá. Připravte se, představte si žáčka čerstvě osmiletého a posuďte sami.

Můj koníček
Můj koníček jsou ryby. Znám jejich jména a vím o nich skoro vše. Mám rybářský lístek i povolenku k lovu. Chodím na rybářský kroužek. Mám zájem o rybářskou střední školu ve Vodňanech a fakultu v Českých Budějovicích.

/nevymýšlí si, když se vyučují ryby, sedám si dozadu a vypráví on, zkoušky dělal na začátku první třídy/

Můj koníček je cestování s rodinou. Byli jsme v Liberci. Byly tam bazény, nejvíc mě tam bavila laserová show. Byly tam tobogány, nejvíc mě tam bavil tobogán Trychtýř, vypadá jako záchod.

/to sluníčko na obrázku je tam důležité, když vypráví o rodinných výletech úplně září a nejde jí zastavit, jak se z ní zážitky sypou/

Mám rád parkur. Je to že se skáče přes překážky. Můj nejlepší trik je beko a salto. Věnuju se tomu od pěti let. Nechodím na to, viděl jsem to v youtube a od té doby to dělám.

/ano, dělá, pořád, nejde zabrzdit, jen si přeju, aby vše zůstalo bez zranění/

Můj koníček
Baví mě plavání, protože můžu skákat do bazénu. Už umím plavat. Chodíme se školou. Chodíme každé pondělí. Plaveme, skáčeme, skáčeme delfína i žáby. Mamka je také nadšená a já také. Plaveme i čubičku.

/to je holčička, která měla hrůzu z toho, že budeme na plovárnu jezdit, změna že?/

Můj koníček
Sednu si na židli, otevřu si bibli.
Přečtu si pohádku o rozkošném jehňátku
nebo bílém kůzlátku
teď čtu o flekatém telátku,
co mělo velkou ohrádku.
Už jsem četla o cirkuse,
kde tančily lvice v kuse.
Bylo tam těch zvířat plno,
bylo jich tam prostě mnoho.
Mnozí byli masožraví,
ti se jen tak nepohladí,
jiných se moc nedostaví.
Lví smečka tam však byla,
ta se letos dostavila.
Lví pokrm je masíčko,
už zavírám očíčko.

/čte pořád, čte krásně, skládá básně a dělá to dobře, ale to vidíte sami/

Tak jak? Vaše pocity? Věřím, že se vám to líbilo. Vybrala jsem jen některé z nich, ale ty další nejsou o moc jiné. Možná potřebují trochu uhladit, ale ten zájem, ta radost, to nadšení z Koníčku je tam všude.

A poučení pro mne? Nevadí, že děti něco neumí. Nevadí, že se to ještě neučily. Ony si poradí.

A udělají to dobře.