3 mýty o hubených školácích, kteří neunesou aktovku

Prázdniny pomalu končí a někteří rodiče se obávají nástupu svého dítěte do první třídy. Ne proto, že by se jejich dítě do školy bálo. Ne proto, že by něco neumělo. Prostě proto, že je příliš hubené a mají pocit, že neunese školní aktovku.

Tak jak mi napsala maminka budoucí prvňačky Iveta: „Dcera jde do 1. třídy a má 13 kg, takže to hodně řešíme, jak to provést, aby aktovku unesla.“

Čím a jak tedy můžeme dětem, a nejenom prvňáčkům, pomoci?

Jak můžeme pomoci sobě, aby nás taková představa netrápila a nestrašila?

Pojďme zkusit vyvrátit mýty, které nošení aktovky dětmi s nízkou hmotností doprovázejí. A protože je dobré ptát se odborníků, položila jsem několik otázek fyzioterapeutce Báře. Článek je výňatkem naší besedy.

Jak to tedy s těmi mýty je?

To, že je dítě nižší hmotnosti nemusí nutně znamenat problémy s nošením aktovky. Záleží na aktivní svalové hmotě. Tedy i malý drobek může nošení zvládnout lépe než robustní hromotluk, byť se to na první pohled nezdá. Dítě těžší musí nést hmotnost svojí a navíc hmotnost aktovky. Může to tedy být náročnější, než u dítěte s nižší hmotností. U dítěte s nižší hmotností i toho s vyšší hmotností záleží na tom, kolik z jeho hmotnosti tvoří tzv. aktivní svalová hmota. Samozřejmě čím víc aktivní svalové hmoty, tím lépe.

Aktivní svalovou hmotu získá dvěma základními způsoby.
Jde o rozmanitou sportovní aktivitu podporovanou rodiči. Pokud vás dítě požádá o nějakou sportovní aktivitu, umožněte ji. Nebo pomozte dítěti s realizací. Zahrajte si fotbal společně, doprovoďte dítě na hřiště. Když dítě o sportování žádá, má k výkonu motivaci, zůstane v pohybu déle a výsledky budou lepší. Vyberte to, co dělá dítě rádo. Podpořte k aktivitě, když váhá. Povzbuďte, když vaše dítě úplně neví, jestli chce jít na výlet s rodinou kamaráda. Pomozte s výběrem, když váhá, jestli je lepší jít běhat se spolužáky na hřiště nebo s bratrancem plavat do rybníka.

Jaká aktivita je pro získání aktivní svalové hmoty nejlepší? Jakákoli, která dítě baví. Výborné je plavání, jízda na kole, běhání, lezení po stromech nebo prolézačkách, honičky s kamarády.

Druhým způsobem je postupné navyšování hmotnosti nošeného břemene. Velkým nešvarem dospěláků je, že dětem často všechno nosí. Málokdy vidím rodinu, kde si každý nese ve svém batůžku něco potřebného na výlet. Děti bývají zvyklé, že všechno nese otec nebo matka. Změňte to.

Pořiďte lehký, malý batůžek a jeho obsah postupně, přiměřeně hmotnosti dítěte, navyšujte. Na první výlet ponese budoucí školák jablko a pití, na druhý i pastelky, k pastelkám přidejte pláštěnku a mikinu. Nejde o to dítě zničit, ale postupně ho navyknout na přiměřenou zátěž. Je třeba trénovat, žádný sportovec bez tréninku neuspěje.

Prvním důvodem, proč nedoporučit aktovku na kolečkách je ten, že dítě často za sebou tahá aktovku jen jednou rukou. Nestřídá při manipulaci pravou a levou ruku. Tím dochází k rotaci horní části těla, přetíží se dost výrazně jedna strana těla a dítě chodí křivě. Pokud mají aktovku na kolečkách děti nést po schodech, často si ji nedají na záda, ale nesou ji v jedné ruce. Obvykle ve stejné, kterou ji předtím táhly po zemi. Přetížení jedné strany těla se tím ještě zhorší.

Některým dětem, ale i rodičům, se nelíbí oblečení špinavé od koleček aktovky. V podzimním blátivém počasí nebo rozbředlém sněhu je to ještě nepříjemnější. Existují návleky na kolečka, ale dětem se nechce nandavat je na aktovku.

Děti na prvním stupni zůstávají většinu vyučovacích hodin v jedné učebně. Stěhují se jen výjimečně. Aktovku tedy mají na zádech jen při příchodu a odchodu ze školy. To bývá nejdelší časový úsek s aktovkou na zádech.

Poučte děti, ať při jízdě hromadnou dopravou aktovku ze zad sundají. Když jezdíme na školní akce autobusem, moc se jim nechce sundavat ani výletní batůžek. Vytvořte ze sundávání aktovky návyk a naučte děti, ať se protáhnou. Pokud se děti vozí do školy autem s rodiči, nasazují aktovku na záda až před školou. Některé děti ji nesou ještě při přesunu do školní družiny. Stále ale mluvíme o několika minutách nebo desítkách minut, kdy ji mají na zádech.

Jak tedy můžeme dětem i sobě pomoci?

Podpořte děti v tom, že zvládnou aktovku nosit. A budete spokojení vy i vaše děti.