Můj příběh
Miluju práci s dětmi. Jsem učitelkou a díky dlouholetým zkušenostem pomáhám rodičům provést jejich dítě prvním stupněm základní školy v klidu a s nadhledem tak, aby se všichni cítili spokojení.
Jmenuju se Monika.
Jsem manželkou, maminkou a učím už přes 20 let na 1. stupni základní školy. Svoji práci miluju.
Ráda vidím zájem v očích mých žáků, jejich soustředěný výraz, když se mi je podaří zaujmout. Učím v klidu, s nadhledem, s dětmi se na práci v hodinách domlouvám. Když se nám nechce, nepracujeme a chvíli si "hrajeme". Diskutuji s nimi o jejich nápadech, některé návrhy nechám děti realizovat. Mí svěřenci se mě bez obav ptají na cokoli, co je zajímá a já s úsměvem odpovídám.
Snažím se najít cestu ke každému z nich.
Řeším a urovnávám konflikty ve třídě. Radím, jak vycházet se spolužáky, povzbuzuji moje Broučky a Berušky /mívám "béčko" a tak je název mojí party jasný/ když se něco nedaří.
Volají mi a navštěvují mě rodiče žáků současných, ale také těch, kteří už dávno naši školu vychodili. Obracejí se na mě členové mé rodiny a přátelé a prosí mě o názor nebo radu. A já promýšlím, využívám zkušenosti a snažím se poradit.
Ale původně to tak být nemělo.
Vychodila jsem základní školu. Začlenila jsem se do systému, dělala jsem, co se po mně chtělo. Pokud jsem se v hodině na něco zeptala, spolužáci se smáli, že jsem hloupá a většina učitelek to nechala být. Přiznat, že něco nevím byla ostuda. Postupem času jsem se ptát přestala. A ztrácela zájem.
Když se některému ze spolužáků dělo v mých očích bezpráví nebo nespravedlnost, vystupovala jsem na jeho obranu. Bylo mi doporučeno starat se o své. Když jsem se ozvala znovu, byla jsem drzá. Když jsem protestovala, dostala jsem poznámku. A ztrácela jsem odvahu.
Poznámku jsem donesla domů. Když jsem chtěla vysvětlit, jak jsem k ní přišla, otec mi řekl, že ho to nezajímá. Že se mám chovat tak, abych žádnou nedostala. Mám mlčet. Nemám se do ničeho plést. Mám dělat, co se mi řekne. A ztrácela jsem sebevědomí.
Nastoupila jsem na střední ekonomickou, kterou mi vybrali rodiče. Moc mě to nebavilo. Poslušně jsem ale studovala a měla nastoupit na vysokou do ciziny.
Jenže? Přišla Láska.
Potkala jsem ho. Na táboře pro děti. Já pomáhala v kuchyni. Moc nemluvil, ale hodně poslouchal. Když jsem se ptala, trpělivě vysvětloval. Děti v oddílu ho milovaly. Nebylo to hned, ale začali jsme spolu chodit. Trávili jsme společně každou volnou chvíli. A od něj jsem měla odjet studovat do ciziny?
Prý to umím s dětmi. Vybrala jsem pedagogickou, protože jsem nemusela odjet. Začala jsem vzpomínat. Jsem nejstarší ze všech dětí v širší rodině. Když se sjeli příbuzní, bylo u nás na zahradě s dětmi od sousedů až 10 dětí. Dospělí si povídali a kdo zabaví děti? Já. Vymýšlela jsem pro ně hry. Hráli jsme divadlo. Tvořili jsme z papíru, z látek, z hlíny. Malovali obrázky. Všichni byli spokojení, bylo veselo. A mě to bavilo. Ano, budu pedagog.
Když jsem nastupovala do svého prvního zaměstnání, byla jsem už maminkou. Měli jsme dvě krásné holčičky, které šly do školky.
Já nastoupila do školy, která měla pověst školy s problematickými žáky. Začala jsem zjišťovat, jak změnit neradostnou atmosféru v práci. Tápala jsem v tom, co je důležité pro holky ve školce. Nevěděla jsem co nakoupit a připravit do školy, kam měla brzy nastoupit starší z nich. Netušila jsem jak se ptát, jak mluvit s rodiči. Byla jsem unavená a nervózní. Vždyť mám na výchovu a vzdělávání školu.
Jen ve škole to není.
Začala jsem se ptát, co komu vadí a co mu chybí. Začala jsem zjišťovat, co by komu udělalo radost nebo co by rád uměl.
Prošla jsem kurzem grafomotoriky s využitím arteterapeutických a relaxačních prvků. Začala se zajímat o čínskou TAO medicínu. Učila se vést třídu na kurzu Strategie vedení třídy.
Naučila jsem se naslouchat, hledat důvody, které k problému a nebo k jednání vedly a najít řešení. Nabídnout radu a zformulovat názor.
SpokoŠkola
Dnes učím rodiče jak připravit své dítě na vstup do první třídy.
Jaké dovednosti a schopnosti jim pomůžou být úspěšnými a vyrovnanými žáky.
Jaké pomůcky jim usnadní práci ve škole i doma.
Pomáhám dětem nebát se ptát a hledat odpovědi.
Usnadňuji žákům najít kamarády a uspět v kolektivu.
Nacvičujeme jak si ulehčit přípravu do hodin.
Rodiče učím naslouchat a respektovat své děti.
Hledět s odvahou do budoucna a zvládat co život přináší.
Nezabývat se nicotnostmi a užívat si každý den.
S láskou. Tak, aby všichni byli spokojení.
